Škaredá středa - nálet na Prahu 14.2.1945 - Od 17. února do 14. března 2010

Za skutečný počátek letecké války nad Protektorátem Čechy a Morava je považován květen 1944, kdy spojenecké strategické letectvo zahájilo ofenzivu proti německému petrochemickému průmyslu.  Letectvo armády spojených států již bylo schopno zajistit účinný stíhací doprovod i nad cíle položené hluboko v Říši a spolu s Britským královským letectvem počalo v rámci operace Pointblank uskutečňovat nepřetržité bombardování vybraných strategických cílů. V krátkém časovém sledu byly nálety postiženy i rafinérie v Záluží u Mostu, Pardubicích a Kolíně a zbrojovky v Plzni a Brně.
Hlavní město protektorátu představovalo nejen mimořádně významný komunikační uzel, ale byla v něm soustředěna i celá řada důležitých zbrojních závodů. Dne 14. února 1945 vyslala 8. letecká armáda USAAF nad říšské území čtyři mohutné svazy čítající dohromady 1337 bombardérů typu B-24 Liberator a B-17 Flying Fortress za doprovodu 962 stíhaček North American P-51 Mustang a Republic P-47 Thunderbolt. Cílem byly především Drážďany, jejichž děsivou zkázu započalo předešlé noci 772 Lancasterů a Halifaxů RAF, dále pak Saská Kamenice, Wesel a Magdeburg. Jako druhořadé či příležitostné cíle byla pro tento den určena i některá česká města, k nimž patřily Praha, Záluží u Mostu, Plzeň, Cheb, Tachov, Karlovy Vary nebo Duchcov. Tento den však leteckým operacím nepřál. Nad západní Evropou panovalo mimořádně nepříznivé počasí.  To byl zřejmě hlavní důvod, proč 62 létajících pevností podlehlo navigačnímu omylu a svůj smrtonosný náklad shodilo místo na Drážďany na Prahu. Tento navigační omyl začal již nad Nizozemím. Nedaleko od Erfurtu činila již odchylka od stanoveného kursu 120 kilometrů, což zhruba představuje vzdušnou vzdálenost Drážďan a Prahy. Podle hlášení kryla zemský povrch silná oblačnost a hlavní navigátor byl nucen vypočítávat kurs pouze podle ulétnutého času. Je však nepochybně zajímavé, že podle očitých svědků vládlo nad Prahou slunečné, téměř jarní počasí a viditelnost byla vynikající. Během pouhých pěti minut – mezi 12,35 a 12,40 hod. – bylo na město svrženo 152,5 tun pum. Útok byl veden od Radlic a Smíchova, v pásu od Mozartova mostu (dnes Palackého most) k Floře a mimo samotných Vinohrad zasáhl i části Nového Města, Vršovic, Nuslí a Žižkova. Bezprostřední ztráty činily 431 mrtvých a 1455 raněných; poválečná statistika uvádí 701 mrtvých a 1184 raněných. Zcela zničeno bylo 93 domů, 190 utrpělo těžké a 1500 lehké poškození.
Krátce po útoku navštívili postižená místa německý státní ministr pro Čechy a Moravu Karl H. Frank, předseda protektorátní vlády Richard Bienert a ministr Emanuel Moravec, jehož patetický projev vysílal později rozhlas. Velká smuteční slavnost za české oběti bombardování se konala 18. února 1945 za přítomnosti protektorátní reprezentace na Říšském náměstí (dnes náměstí Míru). Slavnost za německé oběti proběhla na Mozartově náměstí (dnes nám. Jana Palacha).

Pozůstalost po fotografu Stanislavu Maršálovi (2. 2. 1910 – 3. 7. 2004), čítající několik tisíc fotografií vztahujících se především ke 2. polovině 20. století, se Vojenskému historickému ústavu Praha podařilo zakoupit na sklonku roku 2008. Hlavní důvod této akvizice představovala řada zcela unikátních fotoalb zachycujících následky obou velkých náletů na Prahu – v únoru a březnu 1945.
Fotografii se Stanislav Maršál počal věnovat po vyučení, na přelomu 20. a 30. let 20. století v době, kdy pracoval jako aranžér konfekce (1929–1944). V letech 1944–1945 byl nasazen v Kuratoriu pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě. V letech 1945–1946 vedl fotooddělení v Divadle 5. května a v letech 1946–1951 znovu působil jako aranžér. Roky 1951–1961 prožil ve slévárně ČKD Stalingrad odkud odešel rovnou do invalidního důchodu. V letech 1961–1989 se živil jako fotograf se zaměřením na prostředí vážné hudby a divadla. 
 K náletu ze 14. února 1945 se vztahuje hned 150 Maršálových snímků. Není třeba zdůrazňovat, že jde zřejmě o nejucelenější a nejkvalitnější kolekci, která na dané téma kdy vznikla. Velká většina snímků je navíc popsána, takže zachycená místa lze snadno identifikovat. Stanislav Maršál počal fotografovat ihned po náletu u Vltavy a postupoval přes těžce poškozený benediktinský klášter Na Slovanech ke Karlovu náměstí a dále k Vinohradům, jejichž zkáze věnoval nejvíce prostoru. Neváhal – jako jeden z mála – dokumentovat i těla obětí náletu, ať již na místě smrti či v kostelních prostorách, kam byli mrtví sváženi. Maršálově pozornosti neuniklo ani symbolické smuteční rozloučení s českými oběťmi náletu, které se uskutečnilo na dnešním náměstí Míru. Je nesporné, že jeho mnohdy syrové a drastické snímky dokonale zachycují a zprostředkovávají atmosféru doby a představují tak jedinečný a obsahově těžce překonatelný soubor se zcela ojedinělé výpovědní hodnoty.

Výstava je pořádána společně s Vojenským historickým ústavem Praha

Výstava je otevřena denně kromě pondělí od 10 do 18 hodin.

Vstupné: plné 30,- Kč, snížené 20,- Kč, rodinné 60,- Kč, skupiny 10,- Kč