Modrá láska: Příběh tetování od mumií a lidojedů až po umění i Angelinu Jolie

5. května do 1. srpna 2010, Galerie Showroom.

Expozice připravená ve spolupráci s Muzeem Boskovicka prezentuje historii tetování prostřednictví textů, fotografií, současných i historických tetovacích pomůcek, ale i unikátních potetovaných kůží legionářů a vězňů z počátku 20. století. Autorem výstavy, která představí  tetování a specifika dané geografickým rozmístěním i současnost zdobení těla, je etnolog a kulturolog Martin Rychlík, který je rovněž autorem knihy Tetování, skarifikace a jiné zdobení těla.  

Původně sloužilo tetování nejen k ozdobě těla, vyjadřovalo také charakteristické vlastnosti jedince a zahánělo zlé síly. Podle něj šlo poznat například postavení člověka či jeho pohlaví, vdanou ženu, věkovou skupinu, trestané jedince nebo hrdiny. Přesná datace tetování je podle autora výstavy Martina Rychlíka nemožná, nepřímých důkazů jeho dlouhé historie je však řada. Jde například o archeologické nálezy potečkovaných sošek nebo o skalní umění v Africe. Prvním přímým dokladem je však až slavná mumie Ötziho z Alp, jež je stará 5300 let a na jejímž těle je několik skupin tetovaných čar.

Starověké národy tetováním označovaly otroky a vězně, v Japonsku byli označeni odsouzenci na smrt tetováním, podle kterého je démoni rozpoznali. Hinduisté tetovali své děti v obavě, že je v příštím životě nepoznají. Pro případ smrti v boji se křižáčtí rytíři při taženích do Jeruzaléma nechali tetovat křesťanskými symboly, které měly zajistit křesťanský pohřeb. Severoameričtí indiáni vyjadřovali tetováním své vyjímečné vlastnosti a svou fyzickou sílu. Ve středověku se tetování dostalo do Evropy s mořeplavci a obchodníky. Obliba tetování přetrvávala mezi námořníky, vojáky, kuplíři, prostitutkami a komedianty. Dřívější techniky byly bolestivější, jednalo se o iniciační obřad a počítalo se s tím, že někteří jedinci onemocní nebo zemřou, před vynálezem strojku, což bylo roku 1890, se tetovalo třeba miniaturními hrabičkami, dlátky, svazečky jehel, ostrými mušlemi nebo prošíváním kůže s obarvenou nití.

Ve dvacátém století se tetování používalo pro identifikaci padlých ve válkách (příslušníci SS měli vytetovanou krevní skupinu a runový znak na levé ruce, vězni v koncentračních táborech byli označováni tetováním čísel). Tetování měli údajně také tři hlavní účastníci jaltské konference – Churchill měl na ruce kotvu, Stalin na prsou lebku a Roosevelt rodový znak.

Tetování jako módní trend zdobení těla se začalo prosazovat ve Spojených státech v šedesátých letech 20. století. V současnosti má ovšem zdobení těla většinou zcela jiný význam. Podle autora výstavy Martina Rychlíka lze pozorovat dva trendy – na jedné straně ten povrchní, kdy mladí lidé hledají útěk z nudy, zážitek, chtějí zvýšit svou důležitost, ale na straně druhé jsou lidé, jimž se takzvané kérky staly cestou k poznání sebe sama, rituálem, názorem a životním stylem.

Součástí expozice budou také ukázky z tvorby českých tetovacích studií.

Pořadatelé:

Novoměstská radnice Praha, Muzeum Boskovicka

5.5. – 1.8. 2010, otevřeno denně mimo pondělí od 10 do 18 hodin
Vstupné plné 40,-   snížené 30,-   skupiny 20,-   rodiny 80,-